PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY ÚVODNÍ STRANA KONGRESOVA TURISTIKA AKTIVNI DOVOLENA CIRKEVNI PAMATKY KOUZLO HRADU A ZAMKU LAZNE ZLATA PRAHA KRALOVEHRADECKY KRAJ LIBERECKY KRAJ USTECKY KRAJ MORAVSKOSLEZSKY KRAJ ZLINSKY KRAJ OLOMOUCKY KRAJ JIHOMORAVSKY KRAJ PARDUBICKY KRAJ KRALOVEHRADECKY KRAJ LIBERECKY KRAJ VYSOCINA PRAHA STREDOCESKY KRAJ USTECKY KRAJ JIHOCESKY KRAJ PLZENSKY KRAJ KARLOVARSKY KRAJ FOLKLORNÍ SDRUZENÍ ČESKÉ REPUBLIKY CESKY ROZHLAS BESKYDY-VALASSKO SLEZSKA HARTA CZECH TOURISM
Среда 08.12.2021
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Základní informace o ČR
Česká NEJ
Kraje ČR
Turistické regiony
Turistické oblasti
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
Pohádkové regiony
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality
Databanka akcí
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
PRAHA SRDCE EVROPY
  Město PRAHA
Pražská informační centra
Kalendář akcí v Praze
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Zdravotní pojištění
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
Kongresy a konference
Veletrhy a výstavy
Turistika a volný čas
  Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Pěší turistika
Agroturistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Sport a relaxace
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Folklor a tradice
  Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Příroda a její ochrana
  Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Obchod a služby
  Služby motoristům
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba
Království perníku

Historie knoflíkárny [ История (архивный документ) ]

V roce 1826 získal Augustin Teltschik koupí Jakubčovický dolní mlýn za 2738 C. M. od Johana Wesselského ze Suchdolu. Po smrti Augustina Teltschika převzal jeho syn Ferdinand mlýn a zřídil zde výrobu dřevěných kolíků a knoflíků. Roku 1880 převzala jeho matka Therezie Telstchik mlýn a předala jej roku 1881 svému synovi Emilu. Emil Teltschik záhy zanechal mlýnského provozu a přeorientoval se na výrobu kamenných knoflíků.

Tímto byl položen základ pro rozvoj průmyslového závodu, který v roce 1895 zaměstnával již 380 dělníků a mnohé domácí pracovníky a stal se tímto pro Jakubčovice a okolní obce důležitým hospodářským faktorem.

Emil Teltschik nevlastnil jen továrnu na výrobu knoflíků, ale i kamenolomy a drtírnu.

70 let průmyslové činnosti, továrny vyrábějící kamenné knoflíky, kamenné ořechy, velikosti vlašských ořechů, které jsou vnitřními jádry palmového plodu, rostoucího v Ekvadoru a Kolumbii. Nechají se i přes svoji tvrdost dobře řezat, soustružit, barvit a leštit. Byly po dobu 100 let
(1850-1950) ideální surovinou pro výrobu knoflíků, až byly umělými knoflíky vytlačeny z výroby. Od poloviny 19 století vyvstala v Německu, Rakousku a Itálii řada podniků pro výrobu kamenných knoflíků. I v Jakubčovicích zřízená produkce zaznamenala rychlý a velký rozvoj. Již roku 1895 bulo na 380 osob zaměstnáno a vyrobeno přibližně 450 veletuctů kamenných knoflíků, dodaným velkoobchodům ve Vídni a Budapešti, ale taktéž do řady dalších států. Zastoupení bylo v Berlíně, Hamburku, Kodani Londýně, Paříži, Varšavě a Oslu.

Mladý podnik nebyl ušetřen ani osudných ran. Již v roce 1881 zničila povodeň splav na řece Odře, patřící ke knoflíkárně. Nebyl již obnoven, nýbrž zřízen nový přítok vody ve spolupráci
s Jakubčovickým Horním mlýnem (Kasperovým). Další vzestup produkce byl dne 28. 11. 1896 náhle přerušen, když požár zničil výrobní prostory se zařízením. Příčina požáru nebyla zjištěna. K osvětlení bylo tehdy použito petrolejových lamp. A jelikož podlahy a většina vnitřních zařízení sestávala ze dřeva, špony z výroby knoflíků, polo a hotové výrobky stejně dobře hořely, mohla být malá neopatrnost příčinou katastrofy. Po požáru byla produkce v malém rozsahu obnovena a postupně rozšířena, takže do roku 1910 mohlo být opět zaměstnáno 210 dělníků a 30 domácích pracovníků. Při tom byl kladen důraz na nejlepší kvalitu výrobků a tím zajištěn odbyt velkoodběratelů ve Francii, Anglii, Skandinávii a jiných zahraničních odběratelů.

Prokurista Alois Hubatschek, který jakubčovický závod řídil, objížděl pravidelně své zákazníky ve Vídni, Solnohradě, Insbrucku, Mnichově, aby převzal jejich zakázky. Lokální trať Suchdol - Budišov byla roku 1891 otevřena a v Jakubčovicích zřízena zastávka, která vypravovala i vagonové náklady. Toto bylo obzvlášť důležité pro přísun uhlí a kamenných ořechů, jelikož dříve se tyto musely dovést ze Suchdola nebo Ostravy koňskými potahy. I vlastní dodávky zboží musely být (vyjma poštovních zásilek) dopraveny do Suchdola. Tím vznikl pravidelný provoz do Suchdola a zpět, který obstarali Jakubčovičští rolníci, jež vlastnili koně.

Příznivý vývoj knoflíkárny utrpěl vypuknutím 1. světové války v srpnu 1914 a jejím výsledkem těžkou újmu. Exportní zásilky z Anglie a Francie odpadly úplně a z neutrálního zahraničí i tuzemska se neustále snižovaly. Bylo nutno hledat nová odbytiště a závod se musel stavebně a strojově modernizovat.

Prokurista Hubatschek odešel na podzim roku 1917 ze závodu. Majitel Emil Teltschik pro pokročilé stáří a špatný zdravotní stav, nemohl již závod vést. Proto povolal svého bratrance z české větve Teltschiků, právníka Dr. Rudolfa Teltschika jako vedoucího provozu do Jakubčovic. Tento přišel sice do Jakubčovic a převzal vedení, nemínil však natrvalo zůstat v Jakubčovicích a ucházel se o zaměstnání ve státních službách, jakmile se ukázalo, že Česká republika bude zřízena. Roku 1920 se takto dostal na Ministerstvo pro sociální spravedlnost do Prahy a odtamtud na Mezinárodní úřad do Ženevy, kde setrval až do jeho penze.

Při stavbě lokální trati Suchdol-Budišov v roce 1891 zjistili, že kámen ze svahů údolí Odry se hodí výborně při stavbě silnic a železnic. Jako první otevřel Suchdolský stavitel ing. Schifthelm
v Jakubčovicích kamenolom s drtírnou a výrobou betonových výrobků. V Jakubčovicích samých utvořil továrník Teltschik spolu s rolníky Antonem Hausrem, Ferdinandem Schorschem, Josefem Ohnhauserem a mlynářem Josefem Kasperem společnost a otevřeli jižně od železniční zastávky rovněž kamenolom s drtírnou.

Roku 1905 převzal Teltschik podíly druhé společnosti a přikoupil k tomu sousední pozemek Oderského panství, které tentokráte patřilo polskému hraběti Adamu Potockému. Před 1. světovou válkou existovaly u správy Ferdidandovy severní dráhy plány, rozšířit trať z Vídně do Krakova
o třetí a čtvrtou kolej na zvládnutí očekávaného vzestupu dopravy. S tímto počítal i Teltschik, když krátce před 1. světovou válkou vystavěl drtírnu. Tento provoz byl na tehdejší dobu zcela moderně vybaven americkými stroji, velkými skluzavkami pro nakládku a podobně.

Při financování knoflíkárny v roce 1886 a respektive modernizaci kamenolomů v roce 1914 pomohl významně dobrý přítel Emila Teltschika, totiž pan Vincenz Nohel z Vídně (narozený ve Starém Městě u Bílovce). Ten byl mimo jiné ve Vídni majitelem Pletárny Fanny Lemmermeyer, významného podniku, který rovněž patřil k zákazníkům knoflíkárny. Nohel poskytl peníze na 5% úrok v částkách po 30 000. - a 60 000. - v rakouských korunách a obdržel za to pololetní směnky, které byly při splatnosti obnoveny a zároveň zaplaceny úroky. Emil Teltschik byl tím jediným vlastníkem dvou naprosto odlišných provozů a to: knoflíkárny s přibližně 200 zaměstnanci a kamenolomu s drtírnou s až 140 dělníky. Oba nesly společný název firmy Emil Teltschik a spol.

Dřívější úředníci Rudolf Jaschek, nar. 1887 a Eduard Kasper, nar. 1895 se ihned po skončení války vrátili a převzali dle příkazu Dr. Rudolfa Teltschika vedení provozů. K nim byl majitelem Emilem Teltschikem přijat ing. Ferdinand Lipowsky, nar. r. 1865 v Pohoři u Oder (předtím zaměstnán
v závodech na turbíny), kterému bylo svěřeno zpracování všech stavebně technických záležitostí. Tímto byly vytvořeny personální předpoklady, aby oba závody měly své vedení a mohly pracovat.

Byla to pohnutá doba. První světovou válkou a jejím koncem vyvstaly nové státní hranice a stará obchodní spojení byla narušena. Francie a Anglie jako hlavní odběratelé byly ztraceny. Znehodnocení měny ve vnitrozemí a obzvláště v sousedním Německu a Rakousku vedly k tomu, že zákazníci v Holandsku, Dánsku i jiných států, chtěli přijmout ceny v markách. Suroviny, jako kamenné ořechy z jižní Ameriky byly jako dříve zakoupeny hamburskými importéry a musely být zaplaceny v britské měně. Při uzavření kupní smlouvy byla potřebná britská měna pro tuto, o 8 týdnů později dorazivší dodávku kamenných ořechů ihned zakoupena na Hamburské burze a zaplacena v markách a ze zahraničí docházející obnosy v markách za dodávky knoflíků byly použity na úhradu dluhů, takže nastaly ztráty kurzu rapidně pokračujícím znehodnocením marky.

Do toho přišla náhlá smrt Teltschikova a v tu chvíli neobjasněné majetkové poměry. Teltschik nebyl ženat a tudíž i bez potomků.

Zemřel 10. května 1921 ve věku 70 let, jako jediný majitel Jakubčovvické knoflíkárny, kamenolomů a drtíren. V krátce před svou smrtí sepsané závěti rozhodl, aby jeho podniky byly vedeny dále a celý majetek v nadaci proměněn byl. Tak se stala firma "Emil Teltschik a spol" (knoflíkárna a kamenolomy) dle jeho poslední vůle nadací.

Po přibližně jednom roce byla pozůstalost projednána a "Teltschikova kulturní nadace" jako majitelem obou závodů povolena, kuratorium pro správu nadace jakož i vedení obou nadačních závodů ustanoveno. Do ředitelství byli povoláni dosavadní úředníci ing. F. Lipowský - pro všechny technické záležitosti obou závodů, R. Jaschek - pro oblast finanční a účetnictví obou závodů a E. Kasper - pro obchodní vedení obou závodů a provozně technické vedení knoflíkárny.

Pro Edmunda Kaspera, jako obchodního vedoucího knoflíkárny vyvstala mnohostranná a rozmanitá činnost. Bylo především nutno těm z údolí Odry a příhraničním obcím pocházejícím zaměstnancům udržet pracovní místa a závody postavit na zdravou základnu. Knoflíkarna musela v létech
1922-23 přechodně snížit stav zaměstnanců na 70, kteří jen každý druhý týden mohli pracovat. Dosavad soukromými osobami (Nohel, Vídeň) poskytnuté kredity mohly být splaceny znehodnocenýmí korunami. I přesto byla finanční stránka obtížná.

Ve starém Rakousku existovalo 11 továren na kamenné knoflíky, které průměrně zaměstnávaly na 200 dělníků, taktéž i v Jakubčovicích. Všech 11 továren se nacházelo na území nového Československa, pro domácí trh ale jen jedna postačovala. Vyvinul se proto tvrdý konkurenční boj s výsledkem, že do roku 1938 sedm těchto firem insolvencí, nebo spojením zmizelo, takže zbyly jen 4, jedna z nich byly knoflíkárna v Jakubčovicích. Stálou snahou bylo nutno hledat nová odbytiště a novými vzory a modely získat nové odběratele. K tomu bylo nutné časté cesty do vnitrozemí i zahraničí k zástupcům za účelem zjištění přání zákazníka.

Naše suroviny, kamenné ořechy-byly dováženy z Ekvadoru a Kolumbie v jižní Americe. Hotové kamenné knoflíky zůstaly jen z části v tuzemsku, z větší části našly odbytiště v zahraničí, především v zámoří. Tím byla Jakubčovická knoflíkárna spojena i s dalekým světem a leckterá hospodářská a politická událost působila do kanceláří a dílen. Nechyběly nezdary, ale i úspěchy mohly být s radostí zaznamenány a zajistily další existenci závodu. Stará odbytiště mohla být z části získána zpět a noví odběratelé např. v Japonsku, Číně a Rusku i jiných zemí přibyli. Přizpůsobení přání zákazníků umožnilo v létech 1923-24 velké dodávky přes Hamburské exportéry do Japonska. Roku 1925 umožnila spolupráce s Pražskou firmou konpenzační obchod s Ruskem. Tyto zakázky ukázaly se být dobrým obchodem.

V roce 1926 uplynulo 30let od založení podniku. Kuratorium a ředitelství se usneslo toto jubileum slavnostně uspořádat. V sále hotelu "Jelen" v Odrách byla uspořádána slavnostní hodina s následnou slavnostní hostinou, ke které byly zvány špičky úřadů, kuratorium, ředitelství a členové závodní rady.

Pro celé osazenstvo závodu bylo v nově vystavěném sále dědičného rychtářství v Jakubčovicích uspořádáno veselé odpoledne a večer s hudbou a tancem při volném občerstvení.

K této slavnosti k 30. letému výročí založení firmy se zachoval snímek. V přední části jsou vidět čelní hosté úřadů, členové kuratoria, ředitelství a úředníci, za nimi osazenstvo.

V létech 1927-29 byl proveden pokus, z odpadů kamenných ořechů chemickou cestou získat umělou hmotu k výrobě knoflíků. Tyto snahy skončily nezdarem a představovaly ztrátu ve výši asi 300 000 Kč.

Obdobná škoda nastala v roce 1929 přijetím vedoucího provozu, který požadavkům nevyhověl
a byl po 4létech v roce 1933 propuštěn. Od roku 1928 byly ze sortimentu zámořských dřevin přírodního zbarvení zhotoveny módní knoflíky pro dámské oblečení, avšak byly v prodeji jen
v tuzemsku, v zahraničí byly požadovány pestré barvy, červená, zelená, žlutá, modrá a j., které jen z javorového dřeva vyrobeny a barveny byly. Rozšířen byl tento sortiment pro kroje, elektricky vytápěnými razidly s květinovými vzory zdobeny a ručně pestrými barvami pomalovány byly. Stejnou technikou byly vyrobeny dřevěné ozdoby a brože, náramky, přívěsky a jiné výrobky. S pomalováním těchto výrobků bylo občas více jak 50 domácích pracovnic zaměstnáno. Jak velkým výkyvům obchodní rozsah podléhá ukazuje srovnání:

Roku 1928 bylo provedeno 1600 dodávek v hodnotě 3 300 000 Kč, roku 1933 to bylo 2600 dodávek v hodnotě 1 200 000 Kč, v ostatních létech ležel obrat mezi těmito obnosy. V roce 1929 ve Spojených státech amerických vypuknuvši hospodářská krize zapůsobila negativně ve všech oblastech odbytu, takže roční dodávky do roku 1938 ztěží dosáhly hodnot 2-3, 5 mil. Kč.

Odbyt kamenných knoflíků byl novými umělými hmotami, čím dál tím více zatlačen a v Jakubčovicích výrobou módních dřevěných knoflíků a dřevěných ozdob částečně vyrovnán.

V období II. světové války se ztrácí historie továrny. Po druhé továrna částačně vyhořela v roce 1945, výstavba se prováděla v létech 1952-55. Provoz na vodní elektrárně byl opět obnoven v roce 1956, voda k 2 turbínám se přiváděla z řeky Odry náhonem, dno náhonu bylo pro každý případ vydlážděno kamenem, to k vůli čištění náhonu (provádělo se každým rokem ručně) a sedláci si materiál odváželi na své pozemky. Tento náhon rovněž poháněl turbínu instalovanou ve mlýně (Kasprův mlýn), přebytečná elektřina byla dodávána do veřejné sítě v obci (elektrifikace obce 1947), náhon dále protékal vesnicí Loučky, kde rovněž poháněl mlýn a pilu.

Turbíny byly definitivně zrušeny v roce 1972 a dány do šrotu. Tím končí výroba el. energie v obci.

Historie této továrny nekončí. Výrobní program byl přeměněn a to k vůli požadavkům trhu
a podnik byl několikrát přejmenován jak se měnili majitelé.

V roce 1960 se podnik jmenoval VD ODRA, svým výrobním programem a hlavně výrobou dřevěných hraček a nejen hraček (např. náramky, filtry, koupelnová zrcadla, zrcadla upomínkové a jiné výrobky) si vydobyl na českém trhu i v zahraničí dobré jméno.

V roce 1961 se podnik přejmenoval na VD Dřevoplast, který byl později přičleněn pod ředitelství podniku Nový Jičín a dlouhou dobu vyráběl kromě dřevěných hraček, postýlek, kolébek, dřevěných kočárků pro panenky, houpaček, aut a vláčků, malované figuríny a vánoční ozdoby.

V té době se vystřídalo několik vedoucích provozu, výroba až na některé změny byla stála stejná dle poptávky na trhu.

Po sametové revoluci došlo ke změně vedení podniku a názvu na DOMINO DUO, tento netrval dlouho a pronajímatelem se stala p. Tomečková. Podnik se dostal do likvidace, stroje a zařízení byly rozprodány.

Po roce došlo ke změně uživatele, jelikož bývalý podnik ROMO přišel do stejných potíží, došlo jen k výměně provozů a budov. Z podniku ROMO se přestěhovala výroba do podniku DOMINA DUO, následnou a drahou opravou a úpravou výrobních hal se tento podnik přejmenoval na Precisa a. s. s výrobním kovoobráběčským programem, který si částečně přenesla z prvního a strojně zařízeného podniku.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Ivana Náplavová org. 56, 01.12.2003 v 14:57 hodin
Copyright 1998-2021 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
VELETRHY
    FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
      TURISTIKA