Změna je život - to mně často říkával můj otec (velký sportovec, sportovní fanda, milovník života a odborník na ekonomiku). A ještě přidal, že on měnil zaměstnání každých sedm let.Asi nejsem úplně po něm, neboť od mládí miluji letadla, která mu nic neříkala. Zaměstnání jsem střídal dost často. Jelikož jsem se dobře učil, nevadilo mi chodit do školy. Chodil jsem do ní dlouho, až jsem vychodil strojařinu na Vysokém učení technickém v Brně. Brzy jsem poznal, že jsem spíše teoretik než praktik a dále že mne baví práce s lidmi. Přesto jsem vydržel dělat konstruktéra a později projektanta skoro deset let. Když jsem měl Kristovy roky, využil jsem příležitosti a zkusil jsem dělat pedagoga, neboť děda byl učitel, táta učitel, máma učitelka a sestra také učitelka. Tentokrát jsem vydržel osm let.Po revoluci 89 se všichni vrhali na podnikání. Když to nezkusím hned, později to bude horší. To jsem si uvědomil a pustil se do cestovního ruchu. Zpočátku hlavně jako průvodce, který dychtí poznávat. Přitom jsem zjistil, jak důležitým pomocníkem v neznámém světě jsou informační kanceláře. Jelikož v Kroměříži chyběla, tak jsem ji po dohodě s městem založil. Záhy jsem zjistil, že informovat o městě a okolí je důležitá propagační činnost pro město, ale to ji v té době nehodlalo finančně podporovat. Trochu jsem asi předběhl dobu.Taky jsem cítil, že vynikající Česká centrála cestovního ruchu mne zklamala, a tak jsem v naději na lepší vyhlídky vstoupil do A. T. I. C. Po letech úporných tahanic o přízeň státu a zajištění systému toku státních financí do cestovního ruchu jsem vystřízlivěl. Co si neudělám sám, to nemám.O své zkušenosti jsem ochoten se bezplatně s kýmkoli podělit. Jelikož doufám, že tak smýšlejí i jiní, zůstávám v A. T. I. C.